V roce 2018 jsem navrhla zahradu sympatické mladé rodině dvou lékařů, kteří rekonstruovali dům v Oldřichovicích. Proto jsem se nechala inspirovat základní strukturou všeho živého - buňkou, která je lidem i rostlinám vlastní. V zahradě tedy vznikly tři “buňky” travnaté plochy, které vymezují jednotlivé zóny - terasu, relaxační část, herní a užitková část. Prostor mezi nimi - “mezibuněčný prostor” utváří sad, hájek a louky, které pomáhají zahradu rozčlenit na polouzavřené části.
Zahrada byla realizována po částech a za velké pomoci majitelů, jejich rodiny a přátel. Společně s námi pracovali, sázeli, hrabali, kopali, …, byli prostě skvělí a ještě se o nás královsky starali. Ochutnali jsme úžasná krajová jídla, povídali si o zahradě i životě, sblížili jsme se.
Rodina si již teď může užívat rozkvetlé louky, záhony plné trvalek, travin, čmeláků i motýlů, křupání kamínků při chůzi po mlatových cestičkách, úrodu ovoce, běhání v trávníku na boso, hru na indiány v tee-pee, stavění hradů v pískovišti, houpání na houpačce, klokotání vody stékající z vývěrového kamene, večerní hru světel v záhonech. Postupně ještě přibudou vyvýšené záhony pro pěstování zeleniny, dřevěná terasa se stínící plachtou, pergola mezi akáty, různé výplně do polí bosonohého chodníku.
Těším se až se tam opět vrátíme. Tahle zahrada i její majitelé mi přirostli k srdci. Doufám, že zahrada bude stále krásnější, zarostlejší, tajemnější, plná života a smíchu.