Když studuje matka 4 dětí, je to báječné, ale na dlouho - od roku 2014 do 2020. Po čtyřech letech studia na VOŠ v Mělníku, přerušených dvěma lety mateřské, jsem se konečně dopracovala k absolutoriu. Zakončení školy v době koronavirové (červen 2020) nebyla žádná legrace, ale teď už mě ohlédnutí za těmi krásnými studentskými lety hřeje u srdce.
Získala jsem nejenom odborné znalosti, informace, titul, ale také báječná přátelství a kontakty s lidmi, kteří milují to co já - přírodu, krajinu, zahradu.
A proč jsem se vůbec rozhodla studovat, když jsem v oboru již podnikala? Hlad po informacích byl obrovský, využívala jsem různé odborné kurzy a vzdělávala se v nabízených vysoce odborných tématech (hydroponie, zelené střechy, jezírka, …), ale chyběl mi základ, na kterém bych mohla stavět.
Osudové setkání na semináři se zahradnicí, autorkou trvalkových směsí, báječnou energickou ženou Cornelií Pacalaj, následně studijní pobyt ve Výmaru a Erfurtu v Německu, otevřelo ve mně možnost studia milovaného oboru i v tomto věku. A to přesto, nebo možná právě proto, že jsem v té době měla tři děti. Vždyť pokud máte touhu, chuť a podporu partnera proměnit svůj život tak, abyste se mohli zabývat tím, co vás bude bavit, naplňovat, čím budete dělat radost druhým a pak to i uděláte, dáváte svým dětem dobrý příklad, jak se svým životem naložit.
VOŠ v Mělníku jsem si vybrala proto, že to tehdy a nejspíše stále je jediná škola, kde tento obor - Zahradní a krajinná tvorba lze studovat dálkově. Cestování do školy jednou do měsíce na tři dny se stalo na čtyři roky rutinou a díky rodině se to dalo zvládnout. Vypomohli všichni - manžel, babičky, kamarádka. Ty čtyři hodiny ve vlaku a autobuse byly časem, který jsem měla jen pro sebe, což maminky velmi ocení :-) Po počátečním zděšení, co jsem si to na sebe ušila, přišlo velmi příjemné zjištění, že to co se učím, mě zajímá, mi je k něčemu, hodí se vědět, umět, … oproti tak známým pocitům ze základní a střední školy, kdy naprosto netušíte k čemu vám to v životě bude. Navíc ta parta lidí, kteří se tam sešli! Výborní učitelé jako pan Malý, Ezechel, Groušl, paní Hlinomazová, Řeháková, Kušinová, jejichž hodiny byly opravdovým zážitkem, protože uměli předat svou vášeň. Spolužáci, kteří se rozhodli ze svého koníčku učinit povolání. Většina z nich bohužel nezvládla vedle práce, péče o rodinu ještě náročné studium a tak ročníky stále řídly. Ti co vydrželi se stali skvělými přáteli.
Přesto, že se nyní nemůžeme setkávat, přijde jistě doba, kdy se opět potkáme na seminářích, workshopech, dílnách nebo se zastavíme na kávu či pivo a probereme, jak jde život.
Ať žijí studentská léta i po čtyřicítce!
