Dnes vám ukážu, co dokáží vykouzlit trvalky a jak trvalkový záhon může obohatit váš život na zahradě o krásu, pohodu a přitáhnout do zahrady život.
Pojďte nahlédnout do zahrady v Oldřichovicích, kterou jsem navrhla pro mladou sympatickou rodinu dvou lékařů s dětmi. Nechala jsem se inspirovat základní strukturou všeho živého - buňkou, která je lidem i rostlinám vlastní. V zahradě tedy vznikly tři “buňky” travnaté plochy, které vymezují jednotlivé zóny - terasu, relaxační část, herní a užitková část. Mezibuněčný prostor utváří květnaté louky se sadem a hájkem, které pomáhají zahradu rozčlenit na polouzavřené části.
Když se večer na zahradě setmí, většina z nás se uchýlí do svých světlem zalitých domovů. V případě, že si ale zahradu správně osvětlíte, můžete na ni trávit další kouzelný čas i po setmění, v intimní atmosféře si vychutnávat prostor, klid a pohodu, nebo se jen z tepla obýváku kochat pohledem na obraz hry světla a stínů.
Louka kvete, voní, bzučí, … je zdrojem potravy i příbytek drobnému hmyzu, zvyšuje biodiverzitu, … její údržba je daleko snažší než pravidelné sekání trávníku, nehnojí se, nezalévá, … dělí prostor, vytváří zákoutí, …
Když studuje matka 4 dětí, je to báječné, ale na dlouho - od roku 2014 do 2020. Po čtyřech letech studia na VOŠ v Mělníku, přerušených dvěma lety mateřské, jsem se konečně dopracovala k absolutoriu. Zakončení školy v době koronavirové (červen 2020) nebyla žádná legrace, ale teď už mě ohlédnutí za těmi krásnými studentskými lety hřeje u srdce.
Když studuje matka 4 dětí, je to báječné, ale na dlouho - od roku 2014 do 2020. Po čtyřech letech studia na VOŠ v Mělníku, přerušených dvěma lety mateřské, jsem se konečně dopracovala k absolutoriu. Zakončení školy v době koronavirové (červen 2020) nebyla žádná legrace, ale teď už mě ohlédnutí za těmi krásnými studentskými lety hřeje u srdce.
